Utopie to není, s manželem máme přibližnej plán, že budou mladšímu 4 roky(staršímu bude v té době 9) a já se budu vracet na plnej úvazek do práce (zaměstnavatel mi povolil půlúvazek max. do čtyř let dítěte), tak změní práci i za cenu velkýho finančního sestupu na práci poblíž místa bydliště (teď dojíždí 3x týdně do 100 km vzdálenýho města,2 x týdně do 40 km vzdálenýho města. Samozřejmě i pro něj to bude pohodlnější kvůli dojíždění,karierně a finančně půjde ale pravděpodobně výrazně dolů.
Vážim si toho, že je ochotnej se takhle zapojit; na druhou stranu, já jsem si karieru budovala s prerusenim 2x po cca 2,5 letech (kdy péče o děti a pak i ošetřovačky byly jen na mě) - vypadalavala a naskakovala do měnícího se oboru, takže mi přijde fér, aby ve prospěch hladkýho chodu rodiny obětoval něco i on. Je mi už teď jasný, že plnej pracovní úvazek, dojíždění a péči o dvě děti sama dám jen za cenu neustálýho strasu, nervozity a vyhoření.

Doufám teda, ale že až přijde kosa na kámen,takže to opravdu Takhle zrealizujem.