Rakkaus, teď nevím, na co se ptáš, jestli mi to stačí pro pocit mé pohody - to samozřejmě ne, snažím se mít své aktivity.
A jestli pro tu partnerskou - máme i jiné možnosti, i když málo, ale kdyby nebyly, tak by mi to stačilo. My jsme takové rodinné typy oba.
Chápu tě, doma je to o nervy. Ale víš, co je zajímavé, mám skoro dvouleté dítě (mladší) a celou dobu se snažím si najít nějakou profesní aktivitu. A po čase jsem to vzdala, hledání a "namlouvání se" mně unavovalo. A řekla jsem si, že si děcko užiju. A hned přišly, jak už to tak bývá, nabídky.
A víš, že už mě to vůbec tak nebere? Vracím se domů a těším se strašně na mé dětičky a nejradši bych je neopustila ani na minutu. Člověk vždy chce, co nemá. Teda aspoň já.