Mandelinko,
bude mu pět. Speciálně mu nevyvařuju, repertoár jídel má o něco širší než Svynky dítě a teplá sladká jídla nemívá, max. tak třikrát do roka krupičnou kaši u babičky na návštěvě - stejně ji jen povrtá.
Ale prostě je "konzerva". Nejí brambory, nejí jiný polívky než vývar, přiznanou zeleninu (=kousky) v čemkoli (ale třeba rozmixovanou v omáčce s knedlíkem jí).
Pečivo jí jakékoli (kromě sladkého a plněného) - ale jen samotné. Žádný mazání na tom neakceptuje, kromě nutelly, s ní by si to namazat nechal rád, ale smolík
Maso jí samotný (pokud není za přílohu rýže nebo těstoviny). Sýr samotný. Těstoviny a rýži samotný.
Kromě sýra z mléčných výrobků pozře jen Paulu.

Věci, co nechce, má možnost nejíst (jídlo nenutíme násilím), a když místo nich nic nedostane, tak prostě nejí. Je mu to fuk, je spokojenej i o hladu.

My s mužem jsme jako děti byli taky "konzervy". A nebylo to tím, že bychom měli "měkké" maminky a cpali se sladkostma (ty se u nás třeba vůbec nekupovaly, jediný sladkosti mýho dětství byly kompoty). Ta akceptace nových potravin přišla až pozdějc. Já jsem se třeba naučila jísto jogurty někdy ve třinácti. Sýry taky tou dobou. Zeleninu ještě později. Sama od sebe. Muž obdobně, u nich ale probíhalo i nucení do některých potravin, následované vyzvracením nebo křečemi v břiše (má intoleranci laktózy, což před 30 lety nikoho nezajímalo, pít mlíko se prostě muselo).