Svynko, to je klidně možné. Ale je také možné uvažovat, co je příčina a co je následek.
Sama jsem byla extrémně nejedlé dítě, jídlo u nás doma bylo TÉMA. Všemožné zkoušení, domlouvání, uplácení, lžičky "za maminku, za tatínka...", když jsem nic nechtěla, tak doslazování jídel... a přitom já jsem od přírody k jídlu pozitivně stavěná, ovšem potřebuju na to klid a ne být stále pod drobnohledem, co jsem jedla, snědla, jestli jsem ve školce jedla... kdyby mě rodiče nechali žít a jíst a nesledovali, hádám, že bych bývala nebyla nazelenalá holčička se sklonem k mdlobám a neustálou nechutí k zase-nějakému-jídlu-plnému-sledování, ale normálně se stravující dítě.

Jasně, nevím, jeslti by syna moje sledování jeho jídla také od jedení odradilo, kdoví. Třeba mám prostě kliku. Nemám jak to poznat, nemám srovnávací vzorek. Ale považuju za velmi reálně možné, že by při podobném sledování a hopsání okolo jídla byl taky malý nejedlec nimrající se v kdečem.