Monty,

Co je to vlastně za okamžiky, kdy Tě to semele? Co to vyvolá?
Moc Tvůj příběh neznám, nejsem tu tak často a taky nevím, jak Tvůj partner dalece podléhá své původní rodině. Pokud Tě bere takovou, jaká jsi, je to pro Tebe to nejdůležitější. Jezdit k nim nemusíš. Není to sice není ideální, ale rozhodně nemá smysl, aby ses tím deprimovala. Nikomu neubližuješ a partner je svéprávný, aby věděl, s kým chce být. Zlobu a nenávist z jejich strany k sobě nemůžeš pouštět, sežralo by Tě to. Hele, ještě jsem si vzpomněla, co vysvobodilo mě. Posílej jim v každé volné a možné chvíli lásku tak, že je v duchu obejmeš jako člověka, kterého máš velmi ráda. Ty chvíle si i sama vyvolávej. Čím intenzivněji a častěji to budeš dělat, tím snáz Ti to půjde. Ale opravdu bys tu vysílanou lásku měla cítit. Ze začátku to nejspíš nepůjde vůbec. Netrap se tím a buď trpělivá. Pokud budeš mít opravdu zájem s tím hnout, povede se Ti to. Ber to tak, že to jsou lidé, kteří toho, co od nich očekáváš, nejsou schopni. Prostě to neumí, neumí jednat jinak, než jednají dosud. Kdyby to uměli, tak se tak chovat nebudou. Ale Ty jsi někde jinde, Ty jsi ta, které jsou jejich emoce cizí a už je nemáš zapotřebí. Snad jsem srozumitelná.