Naše druhé dítě je taky mimoň. Nemá dysfázii, ale zkříženou lateralitu s dosti podobnými projevy, jak píšeš - špatná orientace v času, v prostoru, v posloupnostech, o pravolevé nemluvím. Nulová orientace v pravidlech (her) a nulová motivace jim porozumět a dodržet. Mluvení - výslovnost předpisová, ale rody, pády, časy, vsjo rovno, a když nevěděla rychle správné slovo pro danou věc, tak než si vzpomenout, radši si vymyslela nové. Je jí osm, chodí do druhé třídy - šla s odkladem. Doteď nehraje jedinou společenskou hru, občas ji něco zaujme na PC (typu Pečuj o koně, tedy nic, nad čím se musí myslet). Žije si ve svém světě a jen někdy zavítá do toho našeho
. Vypravit jí do školky bylo na hodinu, protože než vstřebala pokyn Jdi se obléknout, uběhlo pět minut, a když konečně vyrazila, tak po cestě zapomněla, co chce vlastně dělat a mnohdy i do jaké místnosti míří. Někdy jsme dorazili do školky bez spodního prádla, někdy měla spoďáry, punčochy, přes ně ještě jedny spoďáry a znovu punčochy, protože zapomněla, že už se jednou oblíkla. Ještě jako pětiletá občas seděla uprostřed předsíně a brečela, že neví, které dveře vedou na záchod
.
Pozitivní zprávy jsou tyto:
s věkem se to lepší a občasné výpadky příčetnosti se vyskytují už jen sporadicky a při únavě.
dá se trénovat - nám pomohl v předškolním roce učební program Maxík, který nám dali u soukromé spec. ped. Je to založené na současné prácí obou hemisfér a fakt to pomáhá (dítě musí zároveň mluvit a zároveň malovat, nácvik dýchání, koordinace pohybů atd.)
Ve škole jí to jde pěkně, jen občas potřebuje trošku více času, s čímž je p. uč. srozuměná a vychází jí vstříc.