Tak jsem se v srpnu úspěšně zbavila svého alkohol milujícího přítele s tím, že si budu užívat znovu nabytou svobodu. A ejhle. Ještě měsíc po jeho odstěhování jsem měla dost práce s uklízením a reorganizací bytu. Pak se to rychle přehouplo a začala jsem cvičit, před vánocemi pečení cukroví, spousta koncertů, mnoho práce v práci.. byla jsem v jednom kole. Těsně před vánocemi mi ale stejně začalo něco chybět. Tak jsem jen tak jukla na seznamku.. no, nic jsem nenašla. Až minulý týden.. ozval se sám od sebe, napsal sáhodlouhý vzkaz a zmizel.. naštěstí se zase objevil a domluvili jsme se na krátkou schůzku (u něj na chatě, jsem cvok, že?). Byl ale velmi milý. Další den jsme si společně zahráli v jedné tělocvičně línej tenis. No, a já se zamilovala. Občas - cca 2x denně si napíšeme smsku a já šílím. On ví, že sháním kamaráda na občasné trávení volného času - kolo, lyže apod. Ale mně je to málo.. sakra málo. Nemůžu pracovat, nemůžu spát, jíst.. pořád na něj myslím. A on je v pohodě. Navíc má tento víkend u sebe svou dcerku, takže se nejspíš neuvidíme. Klíče od tělocvičny se mu nepodařilo na tento víkend sehnat (nabídl to sám). Jsem zoufalá, čekat do příštího víkendu, než ho třeba možná zase uvidím.. chjo.. Nechci ho uhánět, smskou jsem mu už napsala, že je mi sympatický a líbí se mi, a víc se neodvážím. Jak na to jdete vy ostatní? Nebo se mám (a nevím jak) "hodit do klidu"?