Tohle je spíš o tom, že sytý hladovému nevěří..
Ten, kdo takto neklesl, si neumí představit, neumí se vžít, jak píše Jolca.

Spirálo, měla jsem kamarádku, naši kluci narození 14 dní od sebe. Když měli rok, u nás to vybouchlo. První půlrok nás uklidňovali (v páru) a pozvedali na mysli, na kafe občas pozvali ven, kde bylo hřiště pro děti, na oplátku zase chodili k nám domů nebo jsme šli jen za barák na hřiště s lahví vody se šťávou. Přes zimu jsme se jen navštěvovali doma a další léto už to bylo postavené - buď jdeš se mnou do cukrárny (na kafe s hřištěm) enbo se uvidíme jindy. Pamatuji si, jak mi bylo hloupé stále odmítat a že jsem jednou opravdu šla a z poslední padesátikoruny si zaplatila za kafe třicet. Když příště volala a chtěla to udělat stejně, vysvětlila jsem (posté), že opravdu nemůžu. Párkrát přijela za barák na písek, tam to probíhalo - stížnosti, že si nemůže nic dát a k tomu rozebírání a poučování, co jsem měla udělat jinak - ne rada, co dělat teď, ale chytré řeči, že jsem měla chlapa víc hlídat, držet kasu, hlavně se nevdávat, být ofi samoživitelka a mít ho doma s výplatou a taky být pojištěná a třeba tu zlomenou ruku nahrát na trvalé následky a finančně se zahojit na pojišťovně.. (to jsem spadla na ledu, nic mi neudělal; jinak ten popis je vlastně její život, řádně "ošéfovaný") No postupně jsme se vídaly méně a méně, už dva roky vůbec. Nelituji, škoda jen klučičího kamarádství. Pamatujou si na sebe.

Po této zkušenosti jsem se lidem docela vyhýbala, udržovala vztahy jen vlažně. Něco přes rok.

Spirálo, ono je to možná i tím, co z nás vyzařuje. Tehdy jsem byla oběť, chudinka, zoufalka. Teď mám kamarádky vlastně přes prcka, maminky ze školky tady v okolí. Je mi lépe a ty vztahy jsou poměrně vyrovnané. Šetří kolem mě všichni, někdo je socka a někdo platí hypo a provoz auta (taky dennodenních šest piv manžela nebo puberťákovi sport a rande). Z každé zúčastněné strany je nutno si to říct na rovinu - koupák, zoo nedám, můžem vymyslet náhradní plán, zajít do lesa nebo koukat na vlaky..
Zase ale jedna kamarádka byla je velmi vnímavá a její pozvání bylo vždy spojeno s nějakou příležitostí - krom narozenin, svátků, třeba taky pojď užijem si, dostala jsem dobré prémie..