Moniko,

já kdysi jezdila na bronťárny a měla odtud dost kamarádů, některých o pár let starších, což v budoucnu způsobilo, že se naše cesty rozešly.
Ale byl tam právě jeden, co taky vždy 8 - 9 měsíců pracoval a šetřil a pak čtvrt roku cestoval s batohem na zádech kdesi...a z cest vozil kvanta diáků....a paradoxně, jak mě tehdy cestování nelákalo, tak jsem se strašně těšila na jeho promítání, když přijel. On sezval prakticky celou tu partu z té bronťárny plus další své známé, takže se nás v jeho 1 + 1 sešlo třeba 30, uvařil čaj z cest, přidal nějakou tamní specialitku (třeba nějaké sušenky) a promítal a vyprávěl....také několik hodin...bylo to jak sledovat nějaký cestopisný dokument....Tak tohle mě třeba bavilo hodně....

Ale úplně jinak vnímám, když přijde někdo na kafe a hodinu vypráví, jak byl tam a tam a co cestou zažil....tam mám potřebu se taky zapojit, taky povídat....