Rozhodovala jsem se podobně jako ty - mezi speciální pedagogikou se zaměřením na etopedii a sociální prací. Studuji SP, je to náročné - ani ne tak to studium jako to skloubit s prací, péčí o děti, dojížděním atd. Ale je nás tam takových víc To mě drží, že nejsem sama, kdo to má relativně těžké, a když to zvládají ostatní, můžu já taky. Posunulo mě to dost. Nespoléhám, že pak díky škole najdu lepší práci. Najít práci je dnes těžké (já práci mám - ale vidím to kolem sebe). Ale člověk, který studuje, "nehnípe" doma, musí číst, učit se, dělat písemné práce, sledovat dění v oboru... získá větší přehled. Určitě ho to posune dál alespoň v jeho vlastním sebehodnocení. Jak psala Eržika, jestli tě láká sociální práce, zkus se věnovat dobrovolnictví, uvidíš, jestli ti to je vůbec blízké a láká tě to nebo si alespoň uvědomíš že tohle teda ne... Ale určitě studuj, i kdybys měla diplom v šuplíku a byl ti na nic, to, co se naučíš (a nemyslím jen vědomosti), bude v tobě a nikdo ti to nikdy nevezme A získáš třeba ve škole i fajn přátele nebo hezké zážitky. A já si tam vždycky krááásně odpočinu od práce, manžela i dětí