Arien, ja mam doma to same. A je pravda, ze se nechutenstvi a neochota k jidlu pojí s poruchami auta spektra nebo i treba ADHD. Synovi je uz 11, jidelnicek ma velmi omezeny, ale moc dobre vim, ze to neni zadne rozmazleni a moje mekkost. On jednak nema potrebu jidla, málokdy citi hlad a pak i kdyz se snazi, většinu jídel proste nepozre. On je ochutna uplne v klidu, ale hned vidim, jak se mu navaluje a fakt za to nemuze. U nas se to tedy věkem horsilo, kdyz byl menší, jídelníček byl mnohem mnohem sirsi. Postupně přestal radu veci jist. Mam dalsi 2 deti, ktere ji naprosto normalne, z jidla zadny kino nedelame, nijak ho neresime a přesto syn ji málo druhu potravin. Take preferuje sladká jidla (palačinky, ovesne kaše, zemlovka), ji tedy krutí a kuřecí maso přírodně udělané, ji brambory, těstoviny. Nejí zadne omáčky, takze ve školní jídelně ji v podstate suchou ryzí, suché těstoviny a sladká jidla. Ovoce minimalne, spis si vezme zeleninu-papriku, rajče, okurku. V podstate nejradši ji "dělenou" stravu Vsechno zvlášť, od sebe, nemichat.
Mandelinko, ne vzdy je dite rozmazlené a vybírave z rozmaru. Kdo to nezažil, fakt nepochopí. Starost rodicu, aby do deti dostali vsechny potřebné látky k dobrému vývoji, kdyz dite ji malo co, to fakt nikomu nepřejí. Syn je hrozne maly, drobný, hubený. Začal sportovat, chuť k jidlu to nezvedlo a mne přibyla starost cim ho dopovat, aby nepadl únavou....
Ono se na dálku tezko posuzuje, ktere dite s rodiči jen cvičí a kde je to problem treba psychiky. A většina rodicu, ktere maji tyto problemy, samozrejme vědí, co je a co neni dobre na jejich jídelníčku, ovsem neco s tim udelat je proste obcas nemožné.