tak ta práce je sado

ještě mi napadá jedna věc v souvislosti s tou tvou známou - praxe mají i na jiných školách, i vychovatelky, hodně praxe mají i sociální pracovníci

takže to bys musela počítat s tím, že jako tvoje kamarádka nepůjdeš tři roky do práce, protože zatím neděláš v oboru, tak ti nebudou mít jakou praxi započíst jako těm, co v oboru dělají a budeš to muset odchodit

máš zvážený nejít ty tři roky do práce? s nulovou podporou manžela? a ujasnila bych si, co bys dělala, najít náhodou práci a být už na té škole - viz ty praxe, časová náročnost dojíždění pátky a soboty /těžko by tě jako novou uvolnili/. Co bys pak dělala - skončila školu, i kdybys už byla v půlce? Kvůli praxi, nebo kvůli tomu, že nebudeš moct jezdit pátky?
Vydržela bys vůbec školu při zaměstnání táhnout pak obojí.

To jsou otázky, na které si pečlivě odpověz, než do něčeho skočíš. Kdybyste byli doma zajištění a muž tě podporoval, ať tři roky zase studuješ, neřeknu popel, zůstaneš doma, doděláš školu, odchodíš praxi a pak zase začneš hledat práci. Muž tě bude podporovat, ne mít řeči.
To by byl ideální stav. Máš ho? A dokážeš se vyrovnat s tím, že tvůj případ bude od ideálu hodně odlišný.