Mandelinko - v práci nebo mezi lidmi, se kterými jsem často - mám, bohužel, něco jako radar. Je to velmi nepříjemné, jednou jsem to dokonce i řekla nahlas, ono to bylo smutné trio, moje kamarádka, její přítel, její kamarádka a k tomu já.... u stolu.
Nebylo to hezký, nebyli manželé, ani spolu nežili, jen chodili,

ale to z nich tak syčelo.. že jsem počkala až moje kamarádka odejde a prostě se zeptala, jak dlouho už z ní dělají blbce.

V práci to poznám taky, to jen ti dva si myslí, že se to utají.

No a jinak se mi lidé - svěřují, to je něco jako prokletí, dost často se dostanu k informaci, o kterou nestojím.
Asi to bude tím, že krom na sebe či zde, tak nějak nic nevykecám a umím poslouchat.. občas i mezi vysloveným vím, že pozadí toho rozhovoru je prostě jinde.