Tak ono to je na jednu stranu i pro mě takové zpestření v práci, proto ho asi nechávám dělat ty jeho džouky, taky se svým způsobem bavím, ne jenom že on. Jsou dny, kdy se cítím skvěle, že on tady se mnou laškuje, jsou dny, kdy jsem zbořená z toho, že nic nebude.

Mlátí to se mnou furt, večer lehnu do postele a už fantazíruju.

Snad to přejde i časem, musím najít rovnováhu a počkat až se hormony uklidní. Já vím, je to trapas no, jsem jenom člověk. Potřebuju nadhled a dostat situaci pod kontrolu, mít to tak nějak na háku. Tak třeba ještě měsíc a bude po lásce. Myslím, že byl velmi důležitý krok sem napsat.