Mám to taky tak. Jsme rodina - máme stejné příjmení všichni - jsme prostě XY...ovi.

Dokud jsem na rodinu nemyslela, tak mi to bylo jedno, když jsme na ni začali myslet, tak nám příšlo "normální" se vzít.

U nesezdaných mě trochu zajímá jak cítí rodinu oni, jak se pohlíží na různá příjmení, co na to říkají děti když už jsou starší a mají vlastní názory. Docela je obdivuji, že mají takovou sebedůvěru a odvahu, mě manželství dává určitou životní jistotu, byť nic není definitivní, že, ale kde čerpají jistotu oni?