aky - věř, nevěř já si nevzpomínám, že bychom se o tom vůbec kdy bavili.
Jen když pochopitelně prudili rodiče, spojili jsme se tak nějak telepaticky v infantilním vzdoru a společně se tomu zasmáli...
Opravdu si nevybavuju jedinou debatu na téma svatba.
Spolu s našimi nejbližšími přáteli, kmotry našich dětí, kteří jsou spolu na psí knížku 21 let, jsme vždycky jen vtipkovali na téma různých lidí, kteří se tak či onak do chomoutu dostali, kdo je spokojený, pro koho nastalo peklo, která dáma si papír představuje jako vlastnický list a naopak atd.
Takže - opravdu nevím
Nepožádal ani jednou.
To je špatně?