Vzpomínám si, jak jsem se cítila dotčena, když po mě máti v 18 začala vyžadovat příspěvek na domácnost, a přestěhovala jsem se k tátovi, který po mně nic takového nechtěl (nebo spíš jsem si to u něj odpracovala - domácnost, zahrada, pole, les...)

Je to už pěkných pár let, ale vzpomínám si, že sehnat po maturitě bez praxe práci není vůbec jednoduché, teď to spíš bude ještě horší. Já ji tedy našla ještě o prázdninách, ale nezůstala jsem tam ani rok, podmínky tam byly prostě nedůstojné, málokdo tam vydržel déle (pokud nebyl příbuzný s majiteli, byla to rodinná firma). Raději jsem vyrazila vydělat si něco do začátku do ciziny, což se mi taky moc nepovedlo, a pak se přestěhovala za prací do Prahy, což tedy vůbec nebylo snadné. Chce to mít nějaké peníze do začátku - minimáně na 3 měsíce - měsíc minimálně hledáš práci, měsíc pracuješ a teprve třetí měsíc ti přijde první výplata, ovšem nájem se platí dopředu a je to pěkná pálka. Já jsem měla tak tak na nájem a mhd, a byla o rohlíkách.

Co poradit kamarádce? Za prvé - studium ať kluk ukončí hned. Lze doufat, že - za druhé - pochopí, že je mnohem snazší/výhodnější/přjemnější v tomto věku studovat než pracovat, a doba prvního neukončeného studia se mu do celkové doby studia zaopčítá. Takže pokud dostane rozum a půjde zase na VŠ, ke konci by musel platit za delší studium. Pokud v tuto chvíli na VŠ nechce a nemůže v místě najít práci, kterou by byl ochoten vykonávat a přispívat na chod domácnosti, ať ji hledá dál a tam si zajistí bydlení a postará se o sebe komplet sám, a nebo ať jde ještě dál do světa. Pokud se na nějakou VŠ teď přihlásí, tak bych trochu slevila ze svých požadavků, ale zase by se mohl trochu víc zapojit do domácích prací.