Dobrý den,


potřebuji názor ostatních. Nebo se jenom vykecat, nebo nevim, ale momentálně jsem na tom hodně zle. Buď se zblázním, nebo si asi už něco udělám - je to hrozný, nikdy bych si nemyslela, že to někdy vypustim z huby a stydim se za to. Je to skoro 2,5 roku - co jsem se takzv. zbláznila. Začalo to nemocí mého dítěte - psychika mi ujela k obsedantní myšlence, následně strachu o mé dítě. Zblázním se co sní bude? Potřebuje mě, buď silná - výčitky atd.Začala jsem se v tom točit - do té doby žádné sebemenší problémy s psychikou nebyly. Byla jsem silná, vše jsem zvládala, vše si odůvodnila selským rozumem. Nevěděla jsem co dělat,zašla jsem na ambulanci psychiatrie, napsali mi Mirzaten 15mg. Dostala jsem doporučení na psychoterapii. Trvalo půl roku než jsem získala termín u paní psycholožky, která mi svým přístupem vyhovuje.A našla si psychiatra.Mezitím se proflákla manželova nevěra, kterou jsem už dlouho tušila. Bylo mi hrozně.
Manžel začal sekat latinu, začalo se i u mě blýskat na lepší časy. Poslední půl rok super, myslela jsem, že je to za mnou, od září vysazování léků na půl tablety denně. Těšila jsem se na vánoce, jak nikdy předtím. Celé mě to opět dohnalo na Silvestra - vtíravé myšlenky a neschopnost se jich zbavit.
Hned po svátcích jsem mazala k doktorce, došlo k navýšení léků na celou tabletu denně. A co mě dorazilo, byla informace od paní psycholožky, že budeme zvažovat pobyt na psychoterapeutickém oddělení.
Co moje dítě? Co manžel? Co práce?
Chci zpátky svůj život, tak moc chci, ale já nechci do nemocnice. Je mi zle.
Co pro sebe ještě můžu udělat? Snažím se jíst, snažím se o pohyb, čtu abych přišla na jiné myšlenky. Tentam je můj dřívější klid a pohoda. Jsem uzlík neštěstí a nervů. A nevím jak z toho ven.