A bereš ty stejné léky, co Ti předtím pomáhaly nebo jiné? Jestli stejné, prostě bych se snažila věřit, že mi zase pomůžou, až se to usadí, jinak ještě zkonzultovat s lékařem, jestli by nebyla vhodná změna.
Nedostáváš se do extrémní situace, protože tu nemocnici zbytečně moc řešíš? Asi ti doktorka řekla, za jakých okolností by hospitalizace připadala v úvahu a za jak dlouho, ne? Tak bych se zkusila tolik tím nenervovat a zabývat se tím jen do té míry, že bych si udělala konkrétní plán, jak se to vyřeší, když tam opravdu budeš muset. Pokud jde o práci, tak dostaneš neschopenku a bude, to bych tolik neřešila. Ber to, že kdykoliv se může třeba stát, že chytneš někde žloutenku nebo se stane úraz (nechci přivolávat) - a budeš holt muset být v nemocnici a manžel (příp. jiní příbuzní) to budou muset s dětmi nějak zvládnout? Takže zkus abstraktně nešílet, ale řešit jen to, co se řešit dá (domluvit pomoc pro manžela nebo jiné možnosti, resp. požádat manžela, aby sám přemýšlel, jak to případně vyřeší) a zkusit se "hodit do klidu" samozřejmě v rámci možností - a třeba žádná nemocnice nebude nakonec potřeba.