Hele, řekla bych si, že takový blázen, abych se nechala zavřít do léčebny zase nejsem, takže mně tam nikdo nemůže strčit násilím, jsem svéprávná, dospělá, takže tudy ne, to bych sdělila doktorce, tím bych měla mantinel, že mně nikdo nebude tlačit někam, kam nechci. Možná bych přemýšlela, jestli opravdu nezměnit léky. No a pak bych si dala nějaký čas na vzpamatování se, nekladla si přehnané nároky typu nesmím brečet, musím fungovat, docela mi pomáhá si v tý depresi trochu polebedit, nic nemuset, ono se to z nejhoršího sebere a pak zase nějakou dobu funguju. Hodně to dělá i počasí. Mám teď Lenuxin už asi rok a půl a jsem docela dobrá, pokud mně někdo nevytočí, to pak stojí za to a PMS je náročný (teď jsme se pohádali se známou v době mého PMS, to mně poslalo k zemi neskutečně), ale jinak zvládám to docela dobře.