Ne ani natidepresiva ani alkohol. Ale moje babička, ta vlastně plakala pořád, říkali jí plačka, neměla lehký život. Vyrůstala jako sirotek rodiče jí zemřeli na černý kašel. Takže já si jí pamatuji jako hrozně milou a hodnou, ale plačící. Vždycky jsem to jako dítě nechápala a najednou když si člověk uvědomuje, že je smrtelnej a jak je všechno křehké a zítra to může vše jinak. Tak asi díky tomu je člověk naměkko. A jak tady někdo psal, když na vánoce jdu na trhy a hraje se tam a vánoční atmosféra, tak již slzím....