Přidat odpověď
Protože doteď jsem jednoduše dávala najevo, že se mi to líbí, chodila jsem tady z toho skoro permanentně vysmátá. Vnímala jsem to tak, jakože "tý jo, z toho ještě bude nějaký vzrůšo, jooo!!!" Jenže po pár týdnech mi to šrotovalo čím dál víc, hlavně, když jsem byla o samotě, že je to vlastně jen v mojí hlavě, z jeho strany se nic neděje a já jsem se zařekla, že já sama nic podnikat nebudu.
Je fakt, že jeho narážky byly silné kafe. No a teď pár dní jsem byla trochu odměřená a i trochu ostřejší na něho, nedívala jsem se na něho, i když jsem cítila, jak mě sleduje apod. A už mě přestal i sledovat a místo toho je teď na mě v práci protivný jak prdel. No ale já jsem to tak nějak očekávala, že bude hnusný... Změnil tón hlasu, narážky přestaly být vtipné, je na mě teď skoro až zlý a už na mě nehledí jak na svatý obrázek. Připadám si před ním úplně nemožná, škaredá a nedostatečná, to je hrozné... Je zajímavé, že až tak otočil. No nevšímám si toho, snažím se dělat jakože nic, poker face. Ale abych to ustála, jsem velice zvědavá, co se bude dít dál. Nic jiného mi stejně nezbývá.
Předchozí