já mela až na gymlu pocit, že mi docházejí souvislosti a ted teprve vím, že ani tehdy ne, historie je stále tak trochu moje hobby, jenže to má ten háček, že mám tendenci stále vetší kus do minulosti vnímat spíše jako prodlouženou přítomnost

jinak jsem si zamilovala , já nevím, jestli je to přímo metoda,ale nazývá se to mikrohistorie, průkopníkem je Carlo Ginzburg, taky to bylo první, co jsem z tohoto "žánru" četla a to mne práve přivádí k těm pocitům, že není žadná historie, že všechna historie je jen , já nevím, jak to napsat, možná to vnímám prostě jako součastost jiných lidí kteří žili v jiné době než já, ale prostě jako současnost, i když ne moji, zkrátka jejich "tady a teď".