Chtěla bych poprosit o názor.Moje máma je léčený alkoholik,několik let abstinovala,ale bohužel několik měsíců už pije dál.Samozřejmě to zapírá atd.Problém je v tom,že žije asi 25let s mým nevlastním tátou,který onemocněl před půl rokem rakovinou krku.Po operaci má tracheostomii a je němý,chodí na ozařování,nikdo neví,co bude dál.Snažím se mu pomoct,co můžu.Finančně,vozím ho několikrát měsíčně po lékařích,vyřizuji mu pomůcky,občas ho vezmu k nám domů,nosím jim jídlo,vitamíny.Máma mi ale pořád vyčítá,jak je na všechno sama,že to nezvládá,že se potřebuje odreagovat.Neustále píše tátově sestře,aby si tátu vzala na víkend a střídala se v péči o něj.Jeho sestra zase tvrdí,že je to povinost mé mámy.Sama mám náročnou práci,rodinu,děti.Nevím,jak víc můžu pomáhat.Táty je mě neskutečně líto,je vážně nemocný a moje máma nemá žádnou trpělivost a jen ho pořád napomíná,někdy křičí jak z toho ona zdechne,vyčítá mu i uvařený čaj,který si prý může uvařit sám,nebo když má výkyvy cukrovky,taky na něj křičí,že si to má hlídat sám a ona není otrok a služka,že i její psychiatr před ní smeká.Kromě toho,že mu uvaří není kolem něj jiná práce,ona je prý nadoraz.Chápu,že je to náročné psychicky,že má máma také už svůj věk(63let),ale máma může odjet alespoň na nákup,táta je 24hodin denně doma.Teď mi máma napsala,že odjíždí na 3dny pryč a mám se domluvit s jeho sestrou,ať si ho vezmou k sobě domů.Co s tím?Děkuji moc za názor,někdy si připadám,že ať dělám,co dělám,pořád je to málo.Kika