Ne, fyz. tresty zásadně nepoužívám a jsem zásadně proti nim, byť se jedná dle některých rodičů o bezvýznamné plácnutí přes zadek.
A jestli mi ruka ujela? Jo - pubertální dceři jsem vysolila facku, když mě schválně vytáčela a smála se, že zuřím a ječím. Tím se neospravedlňuji, to jen na vysvětlenou. Dceři jsem se omluvila za své selhání, ona omluvu přijala a já si slíbila, že už nikdy. Na ni jsem nevztáhla pak už ruku nikdy. U syna mi ujela, když nechtěl vypracovat jistý školní úkol a schválně tam psal blbosti - šlo o sloh. Prostě - třeba se po...., já to neudělám. Ruply mi nervy - opět mé selhání. Ale nikdy nezapomenu ten jeho výraz překvapení a řekla bych pohrdání. Taky jsem se mu omluvila. Omluvu taktéž přijal. Mladšího syna jsem neuhodila nikdy. Ne že by byl tak bezproblémový, ale čím jsem starší, tím jsem klidnější a vyrovnanější a už se obejdu i bez křiku.
A závěr - fyz. trest je výsledkem bezmoci a frustrace rodiče a nic neřeší. Takže bych byla blázen, když bych fyz. tresty používala. A to nemluvím o tom, že jsem přesvědčená, že fyz. trest dítě ponižuje a já rozhodně nemám v úmyslu své děti ponižovat.