Volně navazuji na předchozí téma, kde se mluvilo o frustraci rodičů, když dítěti dají na zadek. Mluvilo se o tom, že je to pro dítě ponižující, s čímž souhlasím. Sama si pamatuji dvě facky od mámy i dvě od táty a u obouch jsem cítila ponížení a slabost rodičů(že byly něčím jiným frustrovaní, ale tehdy jsem to neuměla správně pojmenovat).

A na druhou stranu mě v dětství překvapil film Terezu bych kvůli žádné holce neopustil, kde si mladý hlavní hrdina jde dobrovolně říct otci do kanceláře o výprask. Co myslíte, je toto možné i v reálu? Šli(y) byste si dobrovolně k otci pro výprask? Ve filmu to bylo za ranní lhaní(nalhal rodičům, že je nemocný a když ho nechali doma, vzal Tezeru a šel s ní do školy. Ve škole Tezezka udělala velkou neplechu a museli si pro ni přijet zřízenci ze ZOO).
V tomto případě to nevypadalo, že by hoch považoval výprask jako něco ponižujícího, ale zřejmě to bral jako spravedlivý trest s nimž souhlasil.