Mám deja vu a občas se mi v noci zdá něco, co se pak splní. Ale naprosto bláznivé věci, které jdou pak ověřit (nic běžného, jako že potkám toho a toho). Jako dítěti se mi zdálo, že jsem bílá paní a hledám na hradě svého milého. Strašně jsem se bála a dlouho na to myslela. Jako letní brigádu jsem měla o dost let později provádění na hradě a v rámci noční prohlídky jsem byla bílá paní a volala svého milého, abych vyděsila návštěvníky. Takových zážitků mám víc a občas mě to i uklidní, že je vše tak, jak má být, protože to už někdo dopředu řekl. Ale to jsou jen takové nábožné záblesky, kterým věřím jen chvíli a pak si to zracionalizuju. Jeden čas jsem si to i psala, abych později věděla, že to fakt už vím déle a není to jen pocit. Jako dítě jsem trpěla bájivou lhavostí a moje matka si rvala vlasy, když si nemohla ověřit ty moje bláboly. Tak proto jsem si to pak psala, protože jsem sama nevěděla. Pak jsem to vzdala a prostě to vnímám jako realitu, že něco mi připadá důvěrně známé a chvíli před tím, než se to stane, tak mi z toho bleskne dopředu vůně, pocit nebo nějaký detail.