Tak to já dokážu pochopit spíš facku v afektu než chladné vykalkulované trestání bolestí. Před lety jsem zažila tatínka, který po provinění chlapečků stanovil klidným hlasem výši trestu,kterou odůvodnil, pak kluky bez emocí nařezal a nakonec si s nimi podal ruku, že už jsou jako kamarádi. Připadalo mě to nesmírně perverzní, očekávala jsem, že ho ti chlapečci jednou sejmou. Nestalo se, pokud vím, jsou dodnes poměrně soudržná rodina, nelze paušalizovat. Ale pro mě to bylo jako výjev z hororu.