Ananto, jako malá jsem začala krát - nevím proč, ale bavilo mě to. Když mě čapnuli v obchodě, tak jsem doma dostala plánovitě od táty řemenem - dodnes si to pamatuji, jak mě bolelo to, že jsem rodiče zklamala. Až po tomto zákroku se mi rozsvítilo a pochopila jsem, že takhle ne. Taky jsem si vyslechla rozhovor v církevním společenství, kde si povídali dvě opravdu staré paní - jedna říkala, že byla vyslána tátou, aby vyřídila něco hodně důležitého,- vyslal ji, protože byla nejstarší a byla tátův mazánek - věřil jí... vyprdla se na tátu a vrátila se až večer... říkala, že prvně a naposled v životě od táty dostala bičem. Tak nějak říkala, že vícekrát fakt nebyl důvod, aby dostala, protože pochopila, že když se řekne, že je něco důležité, tak je to důležité. V podstatě na tomhle se ty staré paní shodly, že my děláme kolem dětí do puberty tanečky, a pak je začínáme řezat /takhle to prý vidí u vnoučat/, protože nám dojde, že začíná být pozdě.
Já se nezastávám žádného modelu - kombinujeme, jak domlouvání, tak fyzické tresty, ale jen upozorňuji, že pokud člověk skutečně dítě miluje a je psychicky zdravý, tak nikdy nebude dítě týrat a já jsem přesvědčená o tom, že člověk ani při svých 4 dětech nemůže soudit toho druhého, protože každý máme jinou náturu, jinou mentalitu a děti tohle dědí po nás...