Ananto, já jsem byla bitá od maminky taky, ale nikdy za mnou pak nepřišla a neprobrala to se mnou. Ani si nevybavuji, jestli se za námi pak přišla nás potulit, probrat, proč to bylo apod. Proto nemám problém jí dát pusu, mám ji ráda, ale neumím si představit ji třeba obejmout a vím, že to není bitím. Oproti tomu můj táta byl objímací, tulící, za celý život jsem od něj dostala 2x a je fakt, že mě to dodnes mrzí, že jsme mu ten podnět se ségrou daly - nešlo to jinak, musel zasáhnout. Takže, jak jsem tu už psala,- snažíme se když už přijde situace, že na děti položíme některý ruku, pak to s dětmi probrat, proč to bylo a obejmeme se, dáme si pusu, vysvětlíme jim, že je máme rádi a chceme, aby pochopily, že takhle se to dělat nedá, nemá...
Děti mám dvě a na každou platí úplně něco jiného. Jedna fakt dokud není zabržděná, tak jede a je schopná ublížit sama sobě, říkáme jí, že je jak splašená mašina - tohle má od miminka a žel se v ní poznávám - co mě těší, že já jsem s tím tak nějak v pubertě či po ní začala bojovat a zadařilo set, takže mám naději Druhá dcera ta je úplně jiná - ta neřekne slovo bez rozmyslu, nic bez rozmyslu neudělá - ta fakt dostala na zadek úplně minimálně za svůj život - nějak není důvod - s ní se dá mluvit a nebo ji prostě musím ignorovat a třeba pokračovat v cestě... ona bude chvíli trucovat, ale po chvíli jde, mladší je více herečka s potřebou dramatizovat slovně... Občas je na zbláznění víc než starší holka. Kdoví, jaké bychom měli 3 dítě - jestli by to byla kombinace, tak potěš koště