Ale však jo, každej máme možnost volby, jen jsem nanesla svůj názor, že mě přijde ideální ten z dnešního pohledu zastaralej model
To ale neznamená, že ho všem nutím, ať si každej žije, jak mu libo, jen vysvětluju, že když ženin výběr partnera je podmíněn jeho výdělečnýma schopnostma, neznamená to automaticky, že je zlatokopka, prostě chce jen mít zajištěné děti.

S tou pomocí širší rodiny - tak ona ta nepracující švagrová se třeba může kromě dětí starat i o rodiče nebo prarodiče, pak už je legitimní, že zůstává doma? Rodina tím pádem ušetří za DD nebo pečovatelku, když už se bavíme v rovině peněz.

Jo, v případě rozvodu je to průser, to je jasný, ale neumím si představit, že svůj život podřídím pocitu, že se stejně jednou rozvedu, že s tím budu dopředu počítat a podle toho se zařídím. Možná je to naivní přístup, ale nějak mi přijde lepší, než chladně kalkulovat o svým zajištění po rozvodu ještě před svatbou.

Citovou angažovaností v domácnosti jsem myslela třeba zodpovědnost za domácí pohodu, tu prostě obvykle vytváří žena, ať se vám to líbí, nebo ne. Nemusí jít hned o rozmísťování deček a balení svačinek. Není to žádný umělý rozlišování na Mars a Venuši, prostě žena a muž jsou jiní, vzájemně se doplňují, takový dva do sebe zapadající dílky skládačky. Právě že problémy přináší spíš očekávání, že muž bude jednat, chápat a cítit stejně jako já, coby žena, ne?