vzala bych jeho strach jako něco naprosto běžného a řekla bych mu to. že je normální, že se bojí, že se (různých věcí) bojí i dospělí, že to naprosto chápeš a že to časem přejde. moje zkušenost: sama jsem jako spolujezdec měla tři lehčí kolize v autě, s psychikou mi to neudělalo vůbec nic. pak ale kamion rozmázl dva kluky, které jsem znala, a přestože už jsem je pár let neviděla a u té bouračky jsem nebyla (viděla jsem fotku placatého auta), nejmíň rok poté se mi dělala husí kůže, kdykoli jsem na nějakém užším místě míjela kamion.