No, taky ona není skromnost jako skromnost. My třeba žijeme asi míň "hogo fogo", než bychom mohli - mohli bychom mít větší byt v Praze nebo dům za Prahou, i dažší auto, jezdit na luxusnější dovolené, nakupovat značkovější hadry, dát děti do soukromé školy atd. Představit si to umím a myslím, že bych při tom netrpěla Ale taky si umím představit, že kvůli většímu bydlení bychom museli mít velkou hypotéku, k tomu třeba leasing na auto a školné, v současné situaci bychom to uplatili a i pro případ malého problému (krátkodobá nezaměstnanost, nemoc cca půl roku apod.) úspory máme - ale co větší problém? Představa, jak (kdyby se např. něco stalo manželovi) beru děti z té soukromé školy, prodávám barák a postupně nemám na opravy toho drahého auta ... Takhle vím, že žijeme "udržitelně" i pro případ průšvihu, máme takové fixní náklady, že bych je v krajním případě měla utáhnout třeba i z jednoho mého platu ... Takže to není skromnost z důvodu nějaké ideologie, ale z důvodu rozumu. Máme se pěkně (byt je 3plus kk, auto o dost lepší než felicie, ale žádný "bourák") a nepotřebuju s nikým soutěžit, "kdo se má líp"