Nemyslím teď vás, kteří jste začli podnikat, protože jste např. nemohli najít práci. Myslím případy, kdy jste se ze zaměstnance stali dobrovolně OSVČ.

Nastíním své dilema. Jsem učitelka, smlouva na neurčito, práce mě baví, peníze nejsou špatné. K tomu mám rozjeté menší podnikání, které mi ale zabírá čím dál víc času.
Jsem v začarovaném kruhu a nemůžu se rozhodnout. Nevím, jestli mě podnikání uživí,ale nezjistím to, pokud to nezkusím naplno. Na druhou stranu,když odejdu ze školy, přijdu o jistý příjem. Učitelských míst je u nás zoufalý nedostatek, pokud odejdu, nedostanu se zpátky.
Máme hypo, můj příjem potřebujem.

Najivně jsem si myslela, že to budu zkoušet při práci,trvá to cca půl roku, ale už jsem na dně. Mám šílený spánkový deficit , totálně zanedbaný dům a za chvilku přibude zdevastovaná zahrada. Nestěžuju si, jen se nemůžu rozhodnout.
Manžel se vrací pozdě večer, zajistí pár organizačních věcí-např. doktory s dětmi, ale v běžném provozu s ním počítat nemůžu.

Dotaz je jasný. Litovali jste toho, že jste se stali OSVČ nebo se naplnily vaše představy a jste spokojenější než v zaměstnání?
Děkuju za odpovědi a případné rady