Vždy,když jdu k p.doktorce (nechci jmenovat) ,rozhodím se totálně na 1-2 dny.Tak nějak čím jsem starší,tím vše hůře snáším...,že by únava materiálu.
Jak by se vám poslouchalo "vaše dítě bude mít do budoucna důchod,nezaléží,zda má samé jedničky-stejně mu to k ničemu nebude".
Já chci věřit a věřím a nevím,co bude v budoucnu.Jen bych chtěla slyšet povzbuzení.I tak se budu radovat z každé jedničky své dcery,z toho,jak je šikovná a chytrá.
Vždy si vzpomenu na Monty a věřím,že mé dítě s AS taky bude samostatné...,prostě věřím.Za 2 dny mi bude líp,jen teď prostě než to zase vydýchám...