Pavlo, o harantech mluvím i já a to mám na mysli vlastní děti jinak třeba k těm lyžím - jak on to měl zařízeno doma, ve své první rodině? jak vedli domácnost, proč se rozvedli?

já třeba o svém ex věděla, že on je tak trochu sobec, že myslí v první řadě na sebe a některé věci mu prostě nedochází, ani když je s nimi praštím po hlavě. on ulítával na modelovém kolejišti a taky byl schopný si koupit třeba mašinku za třicet táců (a to před lety, kdy se toho za ty peníze přeci jenom dalo pořídit ještě víc, než dneska) a vůbec mu nevadilo, že v sekáčovém oblečení chodí nejenom vlastní děti, ale i vlastní manželka. mně to v dané chvíli ani nevadilo, byla jsem ráda, že si udělal radost (jako jo, že se ta jeho sobeckost postupně vyhrotila a já to už přestala zvládat, takže vše vedlo až k rozvodu, to už je věc jiná) na druhou stranu teď má můj ex jasně dané finanční mantinely směrem k dětem a pokud je dodržuje, tak mě jeho peníze dál nezajímají a ani mě nenapadlo třeba pomýšlet na zvýšení výživného, i když mám pocit, že nějakým zázrakem přišel k penězům. na druhou stranu on moc dobře ví, že mě stejně tak nezajímají jeho výmluvy, proč nemá a nemůže a že kdyby závazky nedodržoval, půjdu mu po krku.

třeba ten podnikatel od kamarádky je zvyklý na něco podobného. třeba i s vlastními dětmi nebyl zvyklý se omezovat v tom, na čem jemu osobně záleželo a jeho manželka to tolerovala. je na jeho současné přítelkyni, jestli mu to bude nebo nebude tolerovat a jestli bude nebo nebude riskovat, že odkráčí jinam, pokud mu to tolerovat nebude. on k těm dětem přítelkyně evidentně necítí finanční zodpovědnost a taky ji nemá. ono něco jiného je, pokud chlap nemá vlastní děti a partnerčiny s ním vyrůstají od malička jako s otcem nebo jestli partnerka má svoje děti, ale zároveň v jedné domácnosti vychovávají i jeho nebo dokonce společné děti. ale pokud tam společné děti nejsou a pokud jeho vlastní jenom chodí na návštěvy a nejsou členy jedné domácnosti, tak se ani moc nedivím, že se mu nechce z dlouhodobého hlediska vrážet vlastní peníze do cizích dětí. zvlášť když to stavebnictví opravdu není o tom, že by každý měsíc byl balík peněz, většinou je to spíš tak, že v sezoně se maká od vidím do nevidím a z peněz ze sezony se žije i přes zimu