Míšo, řeči lékařů jsou často kontraproduktivní. Myslí si, že všechno ví, ale není tomu tak. Ve skutečnosti nejvíc záleží na nás samotných, na našich postojích, na tom, co chceme a určitě i na tom, čemu věříme.

Mám syna s diagnozou AS. Užili jsme si v jeho raném dětství krušné chvíle, v jeho ještě sedmi letech jsem si nedokázala představit, že by mohl někdy být samostatný. V deseti letech začal samostatně dojíždět 30 km do školy, teď ve 14ti by nikdo neřekl, že má problém autistického spektra.
Jako jo, je jiný, ale je úžasný, má vlastnosti, které by mu leckdo mohl závidět, nadhled, klid. Hodně důležité je, co v dítěti rodič chce vidět, tím ho ovlivňuje. Když budeme dítěti důvěřovat a dávat mu lásku, pak si dítě bude samo taky věřit a zvládne spoustu věcí.

Je správné si v mysli projektovat to, co chceme aby se uskutečnilo, protože na co myslíme, to si do života přitahujeme.
Ber to tak, že vaše doktorka má omezené chápání nemocí a poruch, ovlivněné školou, kterou vystudovala a tím, čemu ona sama věří. Zároveň ale to, co říká, myslí určitě nejlíp jak dokáže, tak se na ní nezlob. Když tomu ale neuvěříš a půjdeš dál, jinou cestou, budeš hledat jiné možnosti, pak se může začít vyvíjet všechno jinak.