Přidat odpověď
Alraune,
ne, manželovi nevadí nic. To je právě to. On nemá problém s ničím. Žije čím dál víc vedle nás než s námi. Čímkoliv společným se nemíní zabývat, nepovažuje to za důležité. Když mám problém, řeknu mu, že mám problém, jaký mám problém...nevnímá to...a později, když už to nevydržím, tak se dozvím, že si nevšiml....prostě ta informace k němu nedojde ani při přímé jasné řeči...
Jinak s těmi penězi je to složité....jeho příjem je výrazně nadstandardní...ale nejistý....takže je třeba si vytvářet rezervy alespoň na průběžné nejnutnější výdaje...plus vysoká hypotéka (měli bychom ji ve stejné výši i v bytě o 1 místnost větším, než jsme měli tehdy, spíš šlo o to, že jsme se trefili do začátku krize a na prodeji bytu dost významně ztratili)....
Takže ve výsledku to vypadá tak, že počítám skoro každou korunu, abychom nevyjeli z rozpočtu...můžu tedy dopřát holkám libovolné množství kroužků, ale když už na ně chodí a mám na ně nastavený rozpočet, musím je zvládnout poplatit, nechci dopustit, aby kvůli tomu, že jsem si špatně rozvrhla peníze na jídlo, musela holka najednou přestat chodit....nebo abych jim pak v létě řekla, že nemohou jet na tábor...on ten tábor pro všechny vyjde na podobné peníze jako rodinná dovolená, na to se holt musí šetřit....
A pořád musím mít rezervu na to nejnutnější, kdyby došlo k výpadku příjmu....a protože občas výpadek nastane, třeba částečný, je potřeba tu rezervu udržovat, doplňovat...
Můj plat by byl při plném úvazku asi 20 tisíc...to by nám pokrylo maximálně hypotéku....
Předchozí