Alraune,
já ti ani nevím, jestli ho obdivují víc. Teda jedna jo...ale ty ostatní nemyslím...spíš to berou tak, že táta tu občas je a pak je tu i pro ně...ale nespoléhají na to....zatímco já jsem tu pořád, jsem tu ráno, odpoledne, večer....nemusí hlídat, kdy mě zastihnou, nic je netlačí, aby měly třeba včas úkoly, protože později já už tu nebudu nebo budu spát....o nic se nemusí starat....a ne že by povinnosti neměly, ale když je neudělají, já na nich trvám, muž to radši udělá za ně...já jsem ta zlá, pro něj je to "pro jednou se to nezblázní", ale že si to příště vyžeru a musím to zvládnout, když on tu není, to už neřeší....