Ja zastavam nazor, ze tyhle veci je treba ve vztahu vyjasnovat dostatecne dopredu. Proste nastavit spravna ocekavani ... a pokud ty dva nejsou kompatibilni, tak holt hledat dal.
Ja treba nejsem typ maminky na plny uvazek, nebo zeny v domacnosti obecne. Jsou nektere domaci aktivity, ktere miluju, ale jenom jako obcasny konicek (treba vareni). Do pozice "pani domaci" se mne snazili dostat v podstate vsichni ex-ove, ale proste to nejsem ja. Takze jsem proste musela najit nekoho, kdo tohle ode mne neocekava, resp opacne, ma sam preference pro rovnocenny vztah ve vsem. Oba si ale velice dobre uvedomujeme, ze kdyby jeden z nas zustal doma (to je jedno ktery, vydelavame stejne, i perspektivu dalsiho rustu mame zhruba stejnou), mel by ten druhy podstatne lehci zivot. Stejne dobre ale vime i to, ze i pres to ze o domacnost i deti by bylo postarano dobre, ten "domaci servisman" by byl velice brzy bud na antidepresivech, nebo by balil kufry. PRoste to neni role ani pro jednoho z nas. Dvojkarierove vztahy jsou opravdu ze sociologickeho hlediska novinkou poslednich max 20 let (v takhle sirokem meritku jako dneska) a vsichni se ucime jak v tom bruslit.