Nečetla jsem celou diskuzi, několikrát bylo řečeno, že je to o lidech. Myslím si, že je to zejména o těch dvou konkrétních lidech. Manžel vždycky pracoval na směny a na mě vždycky bylo to větší servisní břemeno. Čím byly děti starší, tím bylo menší, protože samy mohly přiložit ruku k dílu. Nejsem zastáncem rovnoprávnosti do posledního umytého hrnečku. Vím, že bych uměla opravit ucpaný odpad u dřezu, vyměnit žárovku nebo pověsit obraz a vím, že si můj muž umí vyprat prádlo, vyžehlit si košile a zvládne předvánoční úklid bez ztráty kytičky, ale nechápu, proč bychom si ty role měli měnit. V době, kdy jsem byla na rodičáku, jsem na něm byla samozřejmě ekonomicky závislá, ale nikdy jsem tou myšlenkou a vědomím netrpěla.