Prvního půl roku zažívá „symbiózu“ s matkou, postupně však projevuje stále vřelejší vztah i k jiným dospělým. Vztah k vrstevníkům však zůstává ještě dlouho nestálý, i když v druhé polovině období se letmý zrakový kontakt rozšiřuje o úsměv, broukání, sahání jejich směrem. Dítě vykazuje v interakci od počátku větší kompetenci a aktivitu, než se donedávna soudilo. Chybějící senzitivnost matky na jemné signály vysílané dítětem může blokovat rozvoj motorických i verbálních dovedností. Pro získání životního pocitu jistoty a bezpečí je již v kojeneckém věku zdůrazňován „význam emoční akceptace“.