Mám kamarádku, která vždycky velmi velmi dbala na to, co se u nich doma jí - pekla a stále peče domácí chléb, dokonce má i mlýnek na obilí, doma si pěstuje ovoce s zeleninu, vaří velmi zdravě a vyváženě a vždycky jí hodně trápilo přesně to, co tebe.
A řešila to a zlobila se hlavně vnitřně, až jí to skoro užíralo. Měla pocit, že určité věci jejím dětem ubližují.
Včera se mi svěřila, že sice stále dbá na to, co ona sama doma vaří a co dětem nabízí, ale už neřeší, co jedí jinde ve školce, ve škole, u babiček. Nějak pochopila, že ti druzí nechtějí jejím dětem ublížit a zklidnila se...
A sama říkala, jak neskutečně se jí ulevilo a jak je te´d spokojená (i děcka, manžel a babičky). Děti sice jedí občas i nezdravě, ale ta pohoda a nestresování se to zas na druhé straně vyváží.

To jen takové zamyšlení, nechci tím říct nic...jen že jsem o tom zrovna včera s kamarádkou mluvily.