líbí se mi co napsala pampela. u nás se vaří a jí pokud možno zdavě, ale na zdaleka tak moc jako jak psala o své kamarádce. presto vnitrně jsem asi svázaná pocitem, že děti mají jíst zdravě, nemají mít sladké. předala mi tenhle postoj moje maminka, která je tou babičkou co opravdu dětem necpe sladké.

a ted postřeh co tě možná potěší, týká se to těch návyků. My jsme v dětství měly poměrně málo sladkého (normálně během roku se skoro vůbec nekupovalo, takže jen dovolená, vánoce, velikonoce, a tot asi vše. sladké nebylo tabu, ale bylo ho málo) no a v dospělosti neb mám ráda sladké z toho u mne nevznikl pozitivní návyk, že sladké takto minimálně jím. spíš naopak, mám sladké ráda a umím si ho dopřávat. takže zrovna tak i opačně asi tvá babička nemusí vypěstovat špatný návyk u tvé dcery. Co ho vypěstovalo u mne nevím. Ale nejsem na sladkém závislá, ráda vařím zdravě a ráda zdrvé i jím, obejdu se bez sladkého delší dobu, to ano, mám i trochu sebediscipliny, ted jsem hodně omezilo sladké, požebuju schodit konečně po dětech pár kilo. Ale nemám to sladké v životě tak málo jako v děství, ale v dospělosti mnohem mnohem víc.