já jsme ráda, když kluci byli u babičky s dědou, teĎ aspoň malý, ale byly doby, dy t prsotě nešlo - ta historka o nemocech je jen doklad toho, že nemusí mít ve všem pravdu, i když zkusenost mají

co se týká jídla, u nás museli až kluci pochopit, že se mi nelíbí věčný mlsání, ono bydlet v jednom domě a potkávat se několikrát denně už chce regulovat i to mlsání,
malý sadkosti miluje, jenže je hyperaktivní, takže regulujeme množství, ale ani babička už hotak nekrmí jako to dělávala dřív, navíc vyměnila sladký bonbóny za sušený ovoce a kvalitní čokoládu
a malý k ní chodí rád, zahrajou si hru, popovídají si a pak ho pošle zase domů, ideál, není to moc často, přece jen školák nemá moc času, ale změna je to vítaná pro všechny