Přidat odpověď
a tak co chceš slyše jiného než : hanba babičce?
otázka je, jak často je u babičky.
zcela pominu tchýni, tam je to mazec a to už je jiná story - horror story.
s mojí mamkou sem domluvila určité přilepšení, co u nás doma nemá. je u babi, tak ať si to užije, on už pozná co a jak, ale kvůli zubům sem s mojí mámou vyřešila CO a v jakém množství. takže sladké upečené domácí k snídani a spolu s ovocem k jedné svačině mi neva, ale z cukrátek nechci tvrdé cucavé bonbony a dlouho i alergizující věci. nakonec sme se bez problémů domluvily na sladkém pendreku, ten rozkouše, nemá ho příliš dlouho v puse (cukr na zuby) a želatinové medvídky, ár kousků denně. slazený jogurt má tak obden k večeři - domácí marmoška a ovoce, to teda taky se přiznám u babi neřeším. co ona dodržuje sama a bez mé připomínky je, že sladkost je až po regulérním jídle, ne před.
sladká pitíčka nekupuje, ještě že tak.
asi je to o domluvě, prostě když už to musí být, tak dát dceři něco, z čeho babi má radost, že holce přilepší a zároveň to není nic hrozného, nebo v úplně nesmyslném množství. jedním z důvodů(asi až na 3. místě) ukončení styku s tchýní byla právě i její snaha vše si dělat po svém až do takového extrému, že alergickému dítěti dávala alergen, ač věděla, že nesmí. navádění dítěte ,,nebudeme to mamince říkat,, a došlo to tak daleko, že to dítěti ubližovalo až fyzicky. vždycky sem se nechala ukecat, že je vnouček jejím smyslem života, až sem z jiných důvodů vše utla, ale mám te´d ohledně tohodle svatý klid
Předchozí