Ahoj,
mám doma introvertní citlivou předškolačku. Jde o povahu, má taková být po kom z obou stran, projevuje se jako bojácné, tiché dítko již od začátku, ale postupem času se hodně věcí zlepšilo, doma se snažíme posilovat sebevědomí, hodně chválit atd. Blíží se ale nástup do první třídy a neschopnost komunikace s cizími dospělými bude asi velký problém. S dětmi problém nemá, má hodně kamarádů, včetně pár nejlepších, v kolektivu dětí se prosadit dokáže, problém je jen s dospěláky. Dva roky trvalo než začala s učitelkami ve školce normálně komunikovat, tzn. přestala se bát je oslovit jako první, o něco požádat atd. Jinak dospělé, které dobře nezná neoslovuje a to ani když jde o něco důležitého, např, když by si měla slečně na hlídání říct o pití, to radši bude žíznit atd. Mimo rodinu a učitelky ve školce, je v kontaktu s lektorkami z kroužků kam chodí, s logopedkou, občas s nějakou tou slečnou na hlídání (využíváme jen občasně, když to jinak nejde kvůli práci) tam se moc neprojevuje, stydí se, klopí oči, když už musí mluvit tak tichým hláskem atd. Samozřejmě se to zlepšuje časem, např. na kroužku, kam chodí už druhým rokem je to už vcelku ok, zatímco na logu, kam chodí krátce, nechce mluvit, odpovídat, i když vše na co je tázána ví...
Konzultovala jsem s psycholožkou, je prý v pořádku, připravena jít do školy, holt extrémně citlivé a neprůbojné dítě, máme jí v komunikaci s dospěláky "otužovat", ale nevím konkrétně jak. Zkouším třeba nechat ji samotnou něco v obchodě zaplatit, pozdravit, poděkovat prodavačce atd. Moc to nejde, většinou se zasekne, že nic sama kupovat nebude, občas jí přinutím a když to zvládne má pak velkou radost, ale to je spíš vyjímka. Nemám žádné další nápady jak jí pomoct a jak trénovat. Nemáte někdo podobné dítko? Jak jste jej "otužovali"?