Znám není to lehké. Nám občas pomohlo dát si od Vojty nečekaně pauzu. Třeba když onemocněl nebo se mi jen nezdál, tak jsem dala týdenní pauzu a najednou se posunul. Tím nemyslím přestat cvičit, ale dát si někdy oraz není špatné.
Malej to hrozně prožíval. Úplně Vojtovku nesnášel a když se vyjímečně stalo, že u toho neřval jako tur, tak zase necvičil.
Živě si pamatuji, tak na mě chodila babička, že ho týrám.

Hele ty jejich prognózy, alespoň tady v ČR u některých případů, jsou spíš k vzteku.

Brala bych to zatím tak, jak to je. Podle toho, co jsem četla děláte dost. V tomhle věku se stejně žádnej další zázrak dělat nedá. Postupně to bude lepší. Netlačit na ní, dát jí čas. Je ještě malá. Mě malej minulý rok začal částečně chodit (bylo mu 7 let) a to jsem byla smířená s vozíkem. Teď to naopak vypadá, že ho jednou odstavíme úplně. Myslím, že k tomu prostě jen sám dozrál, ale kdyby nechodil, bylo by mi to jedno. Je to moje sluníčko, ať je to jak je to.

Jestli máš takové rehabky je to výhra. My měli dobrou až od 4 let ve stacionáři. Do té doby jsme pořád měnili a v tom nejdůležitějším jsme měli naprosto příšernou. Ta se k němu chovala jak k nějakému fláku masa.