Přidat odpověď
No, já teda, jak to čtu, tak se mi ježí chlupy.
Jsem v obdobné pozici, jako matka - tj. máme chůvu na 2 dny v týdnu (moji pracovní dobu).
Dítě má necelé tři roky.
Chůvu máme zlatou, stejnou od malinka a naštěstí má k dítěti vztah jako teta, tj. miluje ho, zná ho, umí ho zvládnout a hlavně mi ho nikam neškatulkuje.
Tohle od chůvy malého dítěte očekávám (+ teda samozřejmě ty praktické aspekty, že ho na ven obleče, dá mu najíst, nechodí s ním do zakouřeného prostředí atd.).
Samozřejmě o dítěti hodně mluvíme - já jí při předání říkám, co považuji za důležité + ona mě totéž, ale kdyby k tomu konstatování přidávala nějaké svoje (a ještě navíc negativní) hodnocení, velice rychle bych se s ní rozloučila.
Tedy - může (a má) mi říct, že malý dnes odmítal jíst, že se mu snažila několikrát dát oběd, ale on se u toho vztekl, tak šli spát bez oběda (na to já jí řeknu, že to je OK, že to dělává i doma, prostě dostane mlíko na spaní a že mu to jídlo taky nenutím), ale nepřísluší jí, aby to řekla stylem - hele,není on autista, on dneska měl takový záchvat, když jsem se mu snažila dát oběd...
Sorry, moje dítě sice teprve bude mít tři roky, ale chodí na nočník, já mu musím stáhnout kalhoty, posadit ho a sedět u něj a pak ho zase obléct. (že by si jako sám šel na záchod, rozsvítil, utřel se a zase zhasnul??? nedejbože dával pozor, aby nepočůral prkýnko??? to bych ho považovala za génia, nehledě na to, že na vypínač nedosáhne) To je prostě fakt a rozhodně to dítě nepovažuju za autistu. Že si takhle malé dítě raději hraje samo, taky za mimořádné nepovažuju, stejně tak, že občas nereaguje na své jméno, hned mi na vše "neodpoví" atd. Taky občas chodí po špičkách.
Pořád s ním rodiče tráví času víc, než ty, takže si těžko můžeš myslet, že ty vidíš něco, co oni nevidí. Pokud oni sami to za problém nepovažují, není na tobě, aby jsi v tom problém hledala.
Předchozí