Tutenstein, ten, kdo respektoval dotaz zakladatelky, třeba jako já, vesměs zakladatelce doporučil, ať nesděluje rodičům žádnou domnělou diagnózu a popovídá si s nimi spíš o zvláštnostech dítěte. Takže tvé zděšení je zcela mimo mísu.

A dril mi zvláštní vůbec nepřijde, rodiče s postižením ho na děti naopak dost často aplikují. A to z důvodů ryze praktických a důležitých, protože nemají čas a často ani schopnosti se s dítětem crcat do deseti. A pokud jde o progresivní postižení, tím spíš, je pro rodiče často důležité dítě naučit co nejvíc věcí, co nejdřív.

Takže "nepůsobit" stres matce s RS je trochu legrační rada. Ona není duševně nemocná, má jen omezené fyzické možnosti a minimalizovat problémy, které mohou v budoucnu s dítětem nastat, je naopak žádoucí.